Vybrané žákovské práce

Motýlek – Henri Charriere

Henri Charriere spisovatel a hlavní postava knihy. Kniha je nazvaná podle jeho přezdívky „Motýlek“. Udivuje mě, že celá kniha je autobiografie, což mi příjde šílené, čas od času neuvěřitelné.

Děj se odehrává v 20. století. Motýlek, muž z podsvětí, kterého obvinili ze zabití, jež nespáchal. Prožívá mnoho let ve věznicích, či na útěku. Všechny ty útěky, kterých nebylo málo, podstoupil a vymyslel, kvůli tomu, aby mohl být svobodným člověkem. A mohl se pomstít porotě, která ho odsoudila, pro něj to bylo jen dvanáct bábovek. S těmi si hlavu nelámal natolik jako s policisty a svědkem, kteří ho lží poslali na cestu zatracení.V té době se nedostal do normálního vězení, jaké známe teď, nýbrž na ostrovy zkázy, do káznic, podzemních kobek a dalších jiných zařízení, do kterých se dostával většinou za špatné chovaní, pokus o útěk, útěk. …..

Představuji si ho jako celkem vysokého muže s pěkným, ale starostmi (útěky) zatíženým obličejem. Po těle měl několik tetování, na hrudi dominuje motýl a tlama tygra, kterou překresloval indiánům nejen z kmene Gujiarů. Myslím, že musel mít i nějaký ten sval bez nich by asi těžko přelezl pěti i více metrovou zeď, nebo když plul na pytli plném kokosových ořechů z ostrovu Ďábel na ostrov Velká Země, musel bojovat s horkem,které mu spalovalo jeho kůži, deštěm a bouřkou na různých kocábkách a podobných šílenostech.

O Motýlkovi můžu říct, že byl velmi nápaditý a chytrý. Každou příležitost využil tak, že vymýšlel jak uprchnout. I když byl na útěku, přemýšlel o dalších krocích.

O jeho psychické síle nemůže být pochyb, při představě, že byl zavřen v káznici, kde strávil 2 roky a poté se tam vrátil ještě na 18 měsíců. Za celou tu dobu mu nikdo neotevřel dveře, musel být naprosto potichu. Dokonce i lékařskou prohlídku podstoupil přes dveře. Káznice jinak přezdívaná „POŽÍRAČKA LIDÍ“ nedokázala Motýlka zlomit stejně jako „bachaři“ a počasí.

Odhodlanost mu taky nechyběla, kvůli útěku se probojoval přes mnohé překážky. Pro lepší loď navštívil „Holubí ostrov“, kde všichni měli lepru a postupně jim odpadávali kusy těla a odloupávala se jim kůže. Když přijel nekoukal na ně s otevřenými ústy, nýbrž přesně naopak bral je úplně normálně. Nedivím se mu, že si je celkem zamiloval, dali mu vše co potřeboval od lodi, peněz a zbraní.Při každém útěku myslel i na přátele, i když oni někdy jeho pomoc nepřijali. S důvěrou to přehnal v klášteře, do kterého se dostal na útěku, kde jeptiškám nechal i svoje perly a někdo z kláštera ho udal. Jeho pomstychtivost se prokázala, když se mu u již zmíněných indiánů vedlo asi půl roku velmi dobře, ale on stejně i od svých dvou žen,/ obě byly těhotné/, utekl a pomstil se. To se mu nevyplatilo. Když ho u soudu odsoudili, tak povstal a otázal se „ Jak dlouho trvají nucené práce na doživotí ? „, myslím, že to prokázalo jeho smysl pro humor i v těch nejhorších situacích. Krásně popisoval i přírodu a také zvířata. Například mravence, kteří přenášeli listy a jiné věci, pozoroval a popisoval velmi detailně.
Snad ani neznal předsudky, ať člověk vypadal jakkoli, vždy si vyslechl jeho příběh a objektivně ho posoudil. Poté co se vrátil do trestanecké kolonie, tak za ním chodilo celkem dost trestanců, chtěli znát jeho názor na svůj příběh a osud. Zřejmě oplýval důvěryhodností, na útěku mu mnoho lidí pomohlo, i když věděli, že je to zločinec. Řekla bych, že byl nestálý, několikrát se dostal do rodiny, kde by se mu mohlo dařit až do sklonku jeho života. Ale on stejně vždy odešel a začal znovu.

Jeho postava mě naprosto uchvátila, snad i povzbudila, když měl zlomené obě nohy, stále se snažil utéct. Neoblomnost se mu nakonec vyplatila. Myslím si, že si poradil se všemi nástrahami brilantně. Zajímalo by mě, jestli by něco udělal jinak, kdyby měl tu možnost. Motýlek žil, jen pro útěk a svobodu !!!

Žaneta Kosíková, 9. ročník

Quasimodo – charakteristika literární postavy

K charakteristice postavy jsem si vybral Quasimoda z knihy ,,Chrám Matky Boží v Paříži“ od Victora Huga. Děj se odehrává ve středověké Paříži ,v chrámu Notre Dame, za dob krále Ludvíka XI.

Quasimodo měl odpudivý zevnějšek. Na hlavě mu rostly zrzavé vlasy a jeho obočí už zakrývalo oko. To druhé bylo schované pod velkou bradavicí. Měl křivý nos a zuby často vymlácené jako“ bašta hradu“. Celá hlava byla zapadlá mezi ramena. Na zádech se tyčil velký hrb. Nohy se mu klikatěly a často připomínaly dva srpy.
Jeho vzhled lidi odrazoval, takže i když měl ušlechtilé a krásné srdce, nemohl se ukázat na veřejnosti. Stal se vyvrhelem společnosti. Vinou chrámových zvonů, které považoval za své jediné kamarády, ohluchl, a tak býval uváděn do nepříjemných situací.

Kvůli odmítání jeho osoby společností se z něj stane zlomyslný a nepřístupný člověk, o kterém si všichni myslí, že je zlý. Opak je pravdou. Quasimodo zůstal citlivým a dobrým člověkem. Stále miluje Esmeraldu, i když ví, že marně. Esmeralda miluje Phoeba. Frollo, kněz který se ujal Quasimoda, pobodal Phoeba a Esmeralda za to byla odsouzena k smrti. Quasimodo ji v den popravy unesl a poskytl ji azyl. Také se přiznává, že ji tajně miluje. Esmeralda je později popravena a Quasimodo se za její smrt mstí. Shodí svého vychovatele Frolla, z věže chrámu. Poté utíká pryč a dlouho není spatřen. Po několika letech je nalezeno jeho tělo na hrobě Esmeraldy.

Quasimodo jako literární hrdina na mě působil dobře. Skvělé znázornění toho, že člověk může milovat bez ohledu na to, jak vypadá .Důležitý není vzhled, ale srdce a duše . Quasimodo je toho krásným příkladem.

Tomáš Věžník, 9. ročník

Vincent van Gogh – charakteristika literární postavy

Knihu jsme si měli vybrat z nabídky, nebo z vlastního výběru. Můj výběr byl náhodný z doporučené četby.O Van Goghovi jsem slyšela , moc toho nebylo. Proto mě brzy zaujalo, jaký vedl život.

Byl náročný, bláznivý a krátký, i přesto užitečný pro nás ostatní.Těžko by si někdo , kdo o něm nečetl mohl představit , jaké náročné to v životě měl.Rozhodně z toho co jsem vyčetla mu nic nezávidím. Moje představa o jeho životě byla oproti skutečnosti hodně odlišná. Vincena van Gogha znám k knížky od listopadu a stále mě v myšlenkách provází jeho příběh. Postava je zajímavá ,protože to byla skutečná osoba a žádná smyšlená, takže všechno, co je v knize napsané se doopravdy kdysi stalo.

Vincentovi vlasy jsou krátké zrzavé jako liška, ke kterým patří bradka a knírek stejné barvy. Vincent má typické vyholené van goghovské čelo, které má snad každý z jejich rodiny. Jeho oči jsou jako dvě studánky smutku. Nos měl van Gogh ke svému obličeji hodně výrazný. Na pravé straně tváře mu chybělo pravé ucho, které si uřízl díky své nemoci. A levé ucho, které měl, bylo docela nevýrazné. Jeho ústa jsou rudá a smyslná. Vincent měl mohutná ramena i hrudník a objemné silné paže. Postava svalnatá ,ale hubená, taková jakou by měl mít ideální muž. Vincent nosil skromné oblečení typické pro jeho dobu. A to byly: košile prostší a obnošenější, to stejné kalhoty a klobouky.Barvy oblečení určitě neřešil, jako dneska se řeší. Hlavně, že mu bylo teplo. Kdybychom Vincenta potkali, tak by byl určitě špinavý od barev.

K jeho zálibám patřilo : kreslení, malování a čtení knih. Až později ve svém životě začal vynikat v malování a kreslení obrazů.
Vincent býval zádumčivý a vyhýbal se společnosti,ale jeho povahu změnila Ursula Loyerová. Jenže jeho povaha se po hádce s Ursulou vrátila zase zpátky. Vincent van Gogh byl na svoji dobu podivín. Vztah k lidem neměl moc dobrý, proto spíš žil osamělejší životem.

Podle mého názoru byl van Gogh laskavý, hodný, nešťastně zamilovaný a zajímavý člověk. Vincent van Gogh na mě působil nejen kladně, ale i záporně.

Simona Fibichová, 9.ročník

Dvakrát měř, jednou řež

Dvakrát měř, jednou řež je staré české přísloví, které nám radí, abychom si vždy vše řádně pamatovali, než začneme cokoliv dělat. Měli bychom se vyvarovat unáhlenému rozhodování, kterého bychom mohli později litovat. Ale je možné se vždy tímto příslovím řídit? Jsou situace, kdy rychlým jednáním můžeme zachránit život, nebo rychlé rozhodování přímo vyžadují. At je to u řidičů na silnicích nebo při ohrožení života, ale také ve škole je důležitá rychlost při výpočtech a v jiných předmětech, abychom vše zvládli v určitém čase. Přesto si myslím, že ve většině případů se tímto příslovím můžeme a měli bychom se jím řídit. Snad i já si na toto přísloví vzpomenu, když se budu v něčem rozhodovat. V nejbližší době mě čeká důležité rozhodování, u kterého se budu řídit pravidlem „Dvakrát měř, jednou řež!“ A to u zvolení střední odborné školy, která může ovlivnit  celý můj život. Ale i když se nejedná o důležité životní rozhodnutí, přesto platí pravidlo: “Dvakrát měř, jednou řež“!

Ludmila Kusá, 9. ročník

Co je to štěstí…

Co je to štěstí? Hmm zajímavá otázka, tak se na to podíváme. Každý náš den máme štěstí, jenže si to vůbec neuvědomujeme. I ty nejobyčejnější věci co se nám přihodí, lze považovat za štěstí. Avšak my bereme jako štěstí ty velké věci, co se nám stanou. A to je právě ta chyba. Protože štěstí není jen výhra peněz či jiná výhra. Štěstí má i jiné podoby a daleko lepší, než hloupé výhry v soutěžích. Jo je to sice skvělý pocit něco vyhrát, ale co je to proti tomu, že můžeme být všichni spolu a zdrávi. Tohle je to pravé štěstí, tak proč ho pořád přehlížíme, proč jsme tak zaslepeni jinými věcmi, které nejsou tak důležité, tak řekněte proč? Mám pocit, jak kdyby lidé znali jen jedno slovo, a to právě ty hloupé peníze. Peníze nás dovedou jednou k šílenství, vždyť právě kvůli nim si už nevšímáme, kolik štěstí se nám stane za pouhý jeden den. No tak už bychom si měli uvědomit, že nemůžeme spoléhat pouze na to štěstí, ale hlavně sami na sebe. To by mělo být heslo každého z nás, protože stejně jak zdraví si za peníze nekoupíš, tak ani štěstí se nedá koupit a nikdy se ani koupit nebude dát moci. Štěstí nás prostě provází celý život. Jenže my to nevnímáme. Jo stane se, že se na chvilku vytratí a po čase se zase vrátí. Musíme však uznat, že ho nepotřebujeme jenom my, ale i jiní. Tak bychom neměli být sobečtí. My nepotřebujeme štěstí, nýbrž věřit sami sobě a pak se všechno zvládne. Takže já se to mé štěstí pokusím využít ve víře v sama sebe a co nejlépe zvládnou přijímací zkoušky. Snad mě to mé malé štěstí neopustí. To samé přejí i Vám ostatním …

Simona Fibichová, 9.ročník

Co je to Štěstí?

Štěstí je tak nádherný pocit, který leží na zemi, ale je nutné ho sebrat. Člověk bez snahy štěstí nikdy nenajde. A proto se ptám……“Když dostanu z českého jazyka jedničku“, je to štěstí? Ne není, je to jen pocit z dobře vykonané práce. Je to štěstí, když najdu na zemi ležet dvacet korun? Ne, jen si je vezmu a jdu dál??!! Tak co je to štěstí? Štěstí je, když vás někdo zachrání. Štěstí má jen ten, kdo v nouzi najde přítele. Přítele, který nám se vším pomůže a podrží nás ve špatných chvílích. To je to pravé štěstí. Nesmíme se ho vzdávat, protože nikdy nevíme, kdy ho budeme potřebovat a nikdy nevíme, jestli ho nebude potřebovat i náš blízký přítel! Přítele má jen ten, kdo doopravdy dokáže milovat a dokáže udělat i něco pro toho druhého! Štěstí se nachází v nám blízkém příteli! On nám ho schraňuje na zlé časy. Na časy, kdy nám pomůže a my si řekneme “měl jsem štěstí ,když ses stal mým přítelem“, to je to pravé štěstí!

Markéta Hiclová, 9. ročník

Co je to štěstí …

Zkuste si položit otázku: ,,Co to je štěstí?“ Tak co je to? Někdo má štěstí stále, drží se ho. Ale co ostatní? Někoho třeba navštíví jen na pár let. Někdo má takovou smůlu, že ho štěstí nenavštíví ani na měsíc. A taky, pro každého člověka to může znamenat něco jiného, záleží to třeba i na věku. Pro takové sedmileté dítě to může být například, když vyhraje v nějaké společenské hře, nebo tak něco. A pro devadesátiletou babičku je štěstí, že může ještě chodit. No prostě pro každého může štěstí mít různý význam.

Ale stále je tu otázka co to štěstí je? Je to pocit? Kdo ví. Většinou si štěstí uvědomíme, až jako minulost. Řekla bych, že je jen výmysl lidí. Štěstí nemůžeme vidět, nemůžeme si na něj sáhnout a ani ho cítit.

Tak co to je? Štěstí. Pro většinu lidí je to příjemná věc ,ale k čemu to je?! To, co se nám v životě přihodí, není o tom, jestli má někdo štěstí, nebo ho nemá. Je to jen na náhodě. Takže stále nevím, co to ŠTĚSTÍ je!!!

Markéta Kulhánková, 9. ročník

Animované příběhy – práce dětí 8. a 9. třídy předmětu Informační technologie

Pohádka – Markéta Hiclová a Markéta Kulhánková

Bořek Stavitel – Michal Kusý

Další vybrané žákovské práce

Základní škola a mateřská škola Těšany, okres Brno-venkov, příspěvková organizace
Těšany 305
664 54 Těšany
okres Brno-venkov

tel. +420 544 248 238

č. účtu 27-5828660247/0100

datová schránka: s4gmidt




Naše škola používá pro bezpečný přístup na internet webový filtr Kernun Clear Web EDU.